Příměstské železnici byla věnována v územním plánu minimální pozornost a to pouze v rámci tzv. rychlodráhy Praha – Letiště – Kladno. V rámci vyváženého dopravního systému má příměstská železnice obrovské kapacitní rezervy (povodňové linky v srpnu 2002).

Metro je prosazováno izolovaně bez systémových vazeb zejména na železnici. Plánované prodloužení stávajících tras v územním plánu zavádí tunely metra do polí. Budou tak neúnosně narůstat provozní náklady. Budoucí trasa D je v ekonomicky neúnosné formě vedena v pochybné trase.

Neprávem opomíjený je rozvoj tramvajových tratí, zejména na bázi lehkého kolejového systému (tramvajové rychlodráhy – LRT). Tento kapacitní, ekologický a relativně levný systém (cca 10x levnější než metro) by mohl být v kratším čase dostupnější pro větší počet klientů. Hlavní úlohou nových tramvajových tratí by mělo být přivezení cestujících k metru a kapacitní tangenciální propojení městských čtvrtí. Tramvaje na rozdíl od metra zaručují plošnou dopravní obsluhu území. Samostatným problémem je nechuť navrátit tramvajové tratě do centra Prahy, které byly „vystřihnuté ze sítě“ v rámci normalizačního budování metra a posílení kapacity SJ magistrály.